Už půl roku pracuji na tom, abych se zabrzdil a stal se vnímavým uživatelem života. Abych v pravém slova smyslu opravdu naplnil význam fráze svobodné povolání. Prostě si přeji, aby mne už práce jen inspirovala, ale nepohlcovala. I proto jsem v létě ukončil svou devítiletou spolupráci se Zoo Praha. Mohli jsme tak díky tomu s Veronikou Richterovou, mojí ženou, v klidu dodělat fotografickou knihu Kambodža v detailech, kterou právě vydalo nakladatelství Gallery. Byla to krásná intenzívní půlroční práce, kdy jsme jakýmsi sběratelsko-výtvarným citem vybrali a seřadili celkem čtrnáct set čtyřicet čtyři fotografií z naší měsíční cesty napříč Kambodžou do jediného vizuálního celku. Těšíme se z knihy hlavně v těch knihkupectvích, kde si všimli, že nám už loni vyšla obdobná Cuba v detailech, a tudíž dali obě knihy do regálů vedle sebe. Kouzlu fotografování propadám čím dál tím víc. Ze všeho nejvíc mě baví vyvolávat iluzi seriózní fotografie z živé přírody. Nedávno jsem jsem za soumraku fotil ťuhýka obecného ve větvích šípkového keře. Málokdo ale z fotografie pozná, že jsem toho ptáka umotal z novin a drátů. A to je ten dráždivý moment, cesta, na které se cítím stoprocentně svobodný. Taky mám radost z fotografování PET lahví, které proti nebi dělají krásné barevné efekty. Veronika lahve sochařsky zpracovává na různá zvířata, věci, dokonce i nábytek. Teď právě plánujeme vyfocení obřího pavouka ze dvou stovek modrých flašek, a to je pro mne opravdová hozená rukavice... Všechny snímky zvířat vznikají sice dost spontánně, ale přitom i velmi účelově, protože by měly být publikované v katalogu výstavy, kterou budu mít s Veronikou od května do srpna příštího roku v sále Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Bude to vlastně veliká monotematická výstava o celoživotní inspiraci zvířaty. Má pracovní název Umělé odchovy, a tak se nám doma rodí různí linorytoví papoušci, vakovlci a PET medúzy. O Vánocích jsem začal lenochoda.
