Stanislav Komárek: Anatomie složitosti

Jakkoli si s armádou jaksi bytostně nerozumím, přece mne na ní jedna věc zaujala. Byl to samopal, který rozložen na prvočinitele nechává netechnického intelektuála žasnout nad skutečností, že sestává jen z několika málo kusů oceli, důmyslně do sebe zapadajících.

Navzdory tomu lze touto věcičkou, ne o mnoho složitější než tradiční mechanický kafemlejnek, zasáhnout na několik set metrů terč či v horším případě živého člověka.

Rozhovor samopalem

Ve vojenském žargonu se takováto vlastnost přiléhavě nazývá "blbovzdorností" a v praxi představuje nepochybnou hodnotu - i mladík nevalné inteligence se řekněme již po dvoudenní instruktáži může úspěšně vypravit "na lov". Kdyby se měl například naučit základům jazyka, jímž nepřítel mluví, trvalo by to jistě rok, pokud by na takovýto úkol vůbec stačil.

Rozhovor samopalem je ovšem krátký, úsečný a oběma stranám pochopitelný. V civilním životě se taková vskutku odzbrojující jednoduchost vidí jen zřídka.

Důvod spočívá zjevně v tom, že věci přirozeně rostlé mají tendenci neustále se komplikovat. Přijde-li biolog znalý pouze středoevropských lesů do amazonské džungle, nestačí žasnout a je spíše nepříjemně překvapen. Obrovské stromy mají koruny kdesi v nedohlednu a bez motorové pily či vrtulníku do nich nenahlédneme. A nahlédneme-li, nacházejí se v nich krom stromových větví i metráky bromélií, orchidejí, kapradin a dalšího rostlinstva s přebohatou faunou, která je osídluje.

Brzy zjistíme, jak velice se v celém tom pandemoniu nevyznáme. Bizarní svět je osídlen bizarními specialisty - tu visí lenochod, tu stromový mravenečník, tu hnízdo termitů. Celek je značně skličující, asi jako život v komplikovaném postindustriálním státě. Lidská společnost bují a diferencuje se podstatně rychleji než živá příroda. Má tendenci zašmodrchávat se na všech úrovních, hmotných i myšlenkových, a to už od pradávna.

Již středověký svět byl se svými odlišnými právy a délkou lokte v každém trochu větším městečku při vší zdánlivé jednoduchosti nepřehledný. A což teprve ten náš, byť by byl i metr stejně dlouhý na Kubě jako na Krymu !

Proč tak jednoduše

Jedna každá instituce má vlastní dynamiku zajišťující jí "bohatý vnitřní život". S daňovým přiznáním nemají potíže pouze prosťáčci a bujně diferencovanou houštinu právního státu oživuje bohatá fauna právních a daňových poradců, v hloubi rozmanitých úřadů se ukrývají specialisté jako hlubinné ryby v trhlinách stěn Mariánského příkopu.

I organizace zdánlivě zainteresované na neproblematickém zisku kupříkladu typu mobilních operátorů či železnic, vyprodukují za krátký čas tak bizarní spleť různých slev, programů a soutěží, že i pouhá orientace v nich by vyžadovala poradce.

Tento fenomén běží zcela nepochybně týmž samospádem jako v amazonské pánvi. Nicméně z vnějšku budí neodbytný dojem, jako by byl organizován nějakým cynickým manipulátorem, který se stará o to, aby občané "nezlobili" a čas získaný extrémní dostupností a lácí potravin neškodně trávili pokusy o orientaci ve stále komplikovanějším bludišti prospěchu.

Nezvládne-li nějaký systém "za pochodu" se zjednodušovat, přirozená bujivost jej nakonec zničí. Na železnici, již dnes používají prakticky jen nedospělci dosud neschopní koupit si auto, je tristně nostalgický pohled. Soudu se soudný člověk raději vyhýbá, seč může, i za cenu nějaké ztráty.

Zjednodušování čehokoli je prací obtížnou, ale pro přežití společnosti nutnou, má-li se zabránit občasnému katastrofickému hroucení - tomu je dobré předcházet zavčasu. V polopoušti se jistě vyzná i biolog po prvních dvou semestrech, je přehledná a "blbovzdorná". Jen už je pak pozdě si říkat, proč jsme tu džungli tehdy včas neprořezávali...

Stanislav Komárek
Autor je biolog a filosof.