Stanislav Komárek: Velký skok do nežasnutí a (ne)mluvení

Pro lidská snažení a skutky je typické, že to, co se plánuje a deklaruje, se většinou nepovede, a to, o čem se mlčí, se naopak mnohdy zdaří, aniž bychom si to výslovně přáli. Maovy velikášské plány tohoto jména stály život miliony lidí a trapně ztroskotaly, současná Čína však společně s celým světem prodělává proměnu, která hledá v dějinách sobě rovné. Pomineme-li atypické situace, kdy řekněme britská loď přistála u tichomořského ostrůvku, zabrala jej a v jediné generaci naroubovala na cosi jako neolit devatenácté století se vším všudy, je v rámci euroasijského kontinentu naše generace nepochybně ta, která zažila na vlastní kůži největší technologické posuny všech dob.

Magie letenky

Někdy se cítím jako ten, kdo za mlada pomáhal ručně opisovat Viklefovy traktáty a na stará kolena vydával ilustrovaný týdeník s pestrými litografiemi. Daleko od domova lépe pochopíme bizarnost a nesamozřejmost světa, ve kterém žijeme. Když kapitán Cook plul na Nový Zéland, cesta trvala rok, i po osídlení a zavedení pravidelných plachetních linek trvalo stejnou dobu, než přišla z Evropy odpověď na dopis - tedy v případě, že se vše dařilo, jak má.

Dnes jsme na nejvzdálenější pevnině zeměkoule za čtyřiadvacet hodin letu, bez kurdějí, mořských bouří a lodních sucharů prolezlých červy - takový výlet pro přerostlé děti. I e-mailová zpráva odtud dorazí do Evropy v prakticky žádném čase, po Skypu si lze popovídat kdykoli s přáteli, pokud ovšem vystihneme okamžik, kdy právě nespí. Po zasunutí jakési karty do specializovaného místa bankovní zdi a malém magickém úkonu začnou vylézat bankovky místní měny.

Jiným magickým úkonem po síti se koupí letenka či lokální autobusový či lodní lístek, pokud ovšem takovéto starobylosti na místě samém ještě jezdí, což už většinou nebývá ten případ. Pokus zaplatit v tamní samoobsluze hotovými penězi je kvitován podobně udiveně jako snaha papuánského tradicionalisty vyměnit v té naší nákup za dvě kamenné sekerky.

Provaz v domě oběšencově

Některé technologie zůstaly ovšem překvapivě primitivní - odhlédneme-li od asistovaných reprodukcí, probíhá rozmnožování podnes po starodávnu, archaicky, v jistém smyslu doslova pokoutně, asi jako ruční paličkování krajek. Převést miliardu dolarů, pokud ji máme, na ostrov Norfolk je dnes hračkou, byť nevirtuální činnosti, třeba vykopání jámy pro základy mrakodrapu je třeba udělat doopravdy, i když už ne krumpáči, ale patentním rypadlem. Jak odlehlá a nepravděpodobná se zdá doba, kdy se švec naučil v mládí šít boty podle tradičního vzoru, tuto schopnost na vandru zdokonalil a pak až do smrti opakoval stejné schéma...

Pomysleme jen, jakým kamenem úrazu bylo v tradičních společnostech zavádění "novot", z dnešního hlediska úplných detailů a banalit. Aby se dnes dalo vůbec žít, je třeba omezit žasnutí na zcela minimalistickou míru, jinak bychom možná nedělali celý den nic jiného. Zatímco 19. století stále mluvilo o pokroku, a z dnešního hlediska se téměř nic nedělo, dnes se s tímhle výrazem skoro ani nesetkáme - v domě oběšencově se o provazech také zpravidla moc nerozpráví. To, o čem se nemluví, okolo nás mlčky bují rychlostí právě rašícího bambusu, který ze země vyráží doslova před očima.

Realita pocínované vany

Nemohu občas přemoci krajní podivení a při automatizovaném check-inu na aucklandském letišti jsem si položil zmatenou otázku: opravdu jsem se před půl stoletím narodil ve venkovském domečku s pumpou přes ulici, budkou na dvoře, železným sporákem na dříví a koupáním v pocínované vaničce s jádrovým mýdlem jednou do týdne?

Autor je biolog a filozof
Stanislav Komárek

Autoři: Stanislav Komárek