Vzpomínka na tatíka Marxe

Pokud "výrobní vztahy" pochopíme poněkud šíře jako celkovou strukturu společnosti a "výrobní síly" jako souhrn všech technologií včetně informačních, máme se na co těšit.

Bizarní svět

V Marxově době byly informační technologie čímsi spíše okrajovým - knihtisk existoval již několik set let, jedinou čerstvou inovací byl a dlouho zůstal telegraf. Struktura společnosti, tak jak ji známe a tak jak v ní žijeme, se vyvinula v podstatě v 19. století - parlamentarismus, systém ministeriálních resortů, politických stran atd. I tehdy byl ve většině států v samém centru v zásadě feudální relikt, panovnický dvůr se svou dávnou obřadností, koloritní, zato málo funkční. Připomeňme jenom typ problémů, které tím mohly vznikat: španělský dvorní ceremoniál šílel rozpaky, jak najednou pohřbít následníka trůnu Franze Ferdinanda a jeho morganatickou manželku Chotkovou. Souběžně už se ale pořádaly automobilové závody a vystavovaly Schieleho obrazy. První světové válce padl celý tento starodávně bizarní svět za oběť.

Nejsme dnes konfrontováni v čemsi se zcela podobnou situací, kdy instituce fungují a rokují ve stylu století železa a páry, zatímco SMS zpráva letí na Filipíny, řekněme, vteřinu? Jsme v situaci, jako bychom žoldnéřskému vojsku za třicetileté války přidělili bombardéry a vysílačky. Nejsou dnes třeba vyslanectví, kdysi smysluplná svou přítomností poselstva v daleké končině, stejně antikvovaná jako drezúrovaní lipicáni? Nota bene pro každý stát unie zvlášť? Co by se stalo, kdyby se parlament nescházel, ale operativně hlasoval a diskutoval po síti? Nebo dokonce, kdyby měl každý občan terminál a na něm na otázky rozmanitých průběžných referend odpovídal?

Kancléře Bismarcka zaručeně nikdo ve skrytu při tajných poradách nenatáčel, takže druhý den nemohl najít každé své uřeknutí či dvojsmyslnou poznámku na netu.

Orwelovské mezistadium

Nežijeme už ve světě, který je naprosto diametrálně odlišný od toho, na nějž jsou dnešní instituce adjustované? K čemu takovýto nesouběh povede? První známkou podobného stavu je vždy neprůchodnost jakékoli zásadnější změny - a v zásadě i špatná průchodnost jakéhokoli rozhodnutí.

I konec Sovětského svazu probíhal takto "po marxisticku". A snad se zakladatel systému ve svém londýnském sarkofágu tetelil radostí, že na jeho slova opět došlo, byť trochu nečekaným způsobem. Současné úřady navzdory určitému nasazení počítačů úřadují v podstatě podobně jako za c. a k., možná jen bez pečetních oplatek.

Nebylo by vůbec technickým problémem je propojit a občanu přidělit jednu univerzální kartu pro všechny úkony - od městské dopravy přes placení daní a všechny finanční operace až po zdravotní pojištění. Zase koupil občan Vaňous dvě krabičky cigaret? Už mu automaticky naskočilo zvýšení základu zdravotního pojištění. Kupuje si pravidelně ředkvičky? Tak sazbu trochu snížíme.

Bylo by to dokonalé, relativně spravedlivé a neodolatelně orwellovské. Zatím žijeme v jakémsi mezistadiu, na jakési předrevoluční cílové rovince: celá řada nových jevů není regulována předpisy vůbec a bují po vzoru klondykovské horečky, jiné se řídí předpisy týkajícími se jiných dob - trochu jako letiště spravované podle regulí svazu formanů. Co vlastně hučí v jícnu temně a jaký výbuch zazní naposled?

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků