Lidé diamanty obdivují už po tisíciletí. Říkalo se jim slzy bohů nebo úlomky padlých hvězd. Jejich pověst jako vyhledávaného symbolu prosperity a vytříbenosti je výsledkem výjimečných fyzikálních vlastností, omezeného množství, obratné manipulace s trhem a velmi zdařilého marketingu. Díky souhře těchto okolností je trh s diamanty jedním z nejstabilnějších vůbec a už více než sto let se řídí svými nepsanými pravidly. Jako málokterý obor navíc podléhá velmi přísnému dohledu od těžby až po finální prodej. Třeba do Evropské unie se surové nezpracované diamanty smějí dovážet jen přes pět vstupních bodů, z nichž jedním je i Praha.
"Roční dovoz surových diamantů na území Česka jak z oblastí mimo EU, tak z EU se obvykle drží kolem deseti kilogramů, " říká Petra Neumanová z Generálního ředitelství cel, které obchod s diamanty sleduje.
Většina těchto kamenů však končí v průmyslu, a tak má na několikamiliardovém byznysu z hlediska hodnoty největší podíl jen pár kilo velmi kvalitních diamantů, jež jsou určeny pro šperkařství a investice. Právě tuto část trhu však podle lidí z oboru čeká s rozvojem ekonomiky rychlý růst. "Strměji v uplynulých letech přibývá a přibývat bude dovoz hodnotných surových diamantů," hodnotí vývoj Neumanová.
MAGICKÝ KÁMEN
Cestu diamantů až k výslednému šperku nebo do vašeho sejfu je dobré znát, neboť každá fáze jeho pouti z nitra země má významný dopad na konečnou hodnotu. Dva na první pohled stejné brilianty se mohou prodávat za velmi rozdílnou cenu. Diamanty se těží jen na několika místech ve světě a podle lidí z oboru už je zřejmé, že nové nálezy nejsou příliš pravděpodobné nebo by se nikomu nevyplatily. První diamanty lidé nacházeli před několika tisíci lety v Indii, odkud se postupně šířily do ostatních částí tehdejšího světa. Lidi fascinovala jejich tvrdost, která jim zaručila výjimečné postavení mezi ostatními drahými kameny a dodávala mytický status. To byly ještě doby, kdy jste mohli narazit na diamant jen tak vyplavený v řece nebo na mořském pobřeží.
Diamanty se postupně začaly zasazovat do šperků a je zajímavé, že je nosili převážně muži jako výraz síly a moci. Větší slávy se třpytivé kameny dočkaly v průběhu 19. století s počátky těžby v Africe a se zdokonalením jejich broušení do již charakteristického diamantového brusu - tedy briliantu, jenž naplno rozehrál všechny dosud skryté kvality těchto vzácných nerostů. Z afrického kontinentu dodnes pochází zhruba polovina všech kamenů na světě. Významná jsou také naleziště v Rusku, Austrálii či Kanadě.
Podle odhadů se na světě ročně vytěží celkem 26 000 kilogramů surových diamantů, což odpovídá hodnotě zhruba devíti miliard dolarů. Z těchto několika tun však jen asi pětina kamenů dosahuje takových kvalit, aby se z nich dal vyrobit šperk, zbytek končí v průmyslu a nemá tak vysokou cenu. Při broušení a opracování kvalitní pětiny se ukáže, že většina kamenů obsahuje nečistoty, jež nebyly dříve viditelné. Tak zbývá už jen zlomek původně vytěžených více než dvaceti tun, ale i tento zlomek při obrušování ztrácí až polovinu své hmotnosti. Na světový trh se dostane jen několik desítek, možná stovek kilogramů vysoce kvalitních diamantů ročně, na jejichž vytěžení a opracování však padlo velké množství peněz a energie. Je jasné, že jejich hodnota bude obrovská.
MALÝ TRH, VELKÉ PENÍZE
Krokem, který má také zásadní vliv na cenu diamantů, je jejich vstup na světový trh. Zhruba polovinu obchodů (uvádí se od 40 až po 60 procent) ovládá jediná společnost - De Beers, jejíž počátky sahají do jihoafrické diamantové horečky ve druhé polovině 19. století. Další třetinu trhu kontroluje společnost Lva Levieva, který je mimochodem také majitelem firmy Africa-Israel Investments, významného developera na českém realitním trhu (postavil například obchodní centrum Palác Flóra či rezidenční projekt Korunní dvůr). Zbývající část diamantového trhu je rozdělena mezi několik méně významných hráčů.
Prodejci firmy De Beers tak dirigují bez nadsázky veškerý obchod s diamanty ve světě. Jejich výsadní postavení je terčem kritiky, ale zároveň zajišťuje trhu s diamanty jeho dlouhodobou stabilitu: ještě nikdy v historii na něm nenastal krach cen. Zástupci De Beers desetkrát do roka svolávají zhruba osmdesát až devadesát pečlivě vybraných obchodníků do Londýna, kde pořádají takzvané sights. Zástupci firmy registrované v Lucembursku předloží boxy se surovými diamanty a u každého uvedou nabízenou cenu. V balíku jsou kvalitní i méně kvalitní kameny a o ceně boxu se nesmlouvá. Buď berete, nebo ne. Pokud však jednou odejdete z londýnských sights s prázdnou, už vás víckrát nepozvou.
HRA ZAČÍNÁ
Většina "sightholders", tedy kupujících, jsou brusírny, které kameny posléze zpracovávají do známých tvarů. A nastává další, nejvýznamnější fáze cesty diamantů, která ovlivní výslednou cenu. Protože většina kamenů obsahuje nečistoty, brusič musí větší kámen rozštípnout na menší, snáze prodejné kousky tak, aby se jich zbavil. Pokud se mu to povede, může na jinak málo hodnotném kameni pohádkově zbohatnout. Naopak pokud se utne, s potenciálně cenným diamantem může jít řezat sklo.
"Celá hra začíná dělením," potvrzuje Přemysl Synek, šéf společnosti Diamonds International Corporation, která diamanty do Česka dováží a prodává je. Připomíná příběh největšího dosud nalezeného diamantu jménem Cullinan, jehož rozdělení na dvě části trvalo na začátku minulého století celé dva roky. Traduje se, že brusíř měl při jeho dělení po ruce lékaře a zdravotní sestru a po rozseknutí kamene psychickým vyčerpáním omdlel. Největší díl, jehož hodnota se odhaduje na 200 milionů liber, vlastní britská královna Alžběta II.
Dnes se diamanty nejdříve skenují a v počítači se plánuje nejlepší způsob rozdělení suroviny, ale poslední slovo má vždy člověk. A pak konečně nastupují brusíři, kteří za několik dlouhých hodin pečlivé práce z kamene velikosti jen několika milimetrů vykouzlí obdivované brilianty - opracované diamanty - odrážející všechny barvy světa.
Brilianty poté míří k prodeji na pětadvaceti burzách ve světě, odkud se také dostávají do Česka. Neformálním hlavním městem obchodu s diamanty jsou Antverpy, kde fungují hned čtyři burzy včetně té nejstarší, Beurs voor Diamanthandel. Jejím členem je od loňského podzimu jako jeden z mála obchodníků ze střední a východní Evropy také Diamonds International Corporation prostřednictvím svého šéfa Synka.
"Je to víceméně VIP klub, kde se obchoduje už od roku 1904," říká. "Veškerý provoz je založen na naprosté důvěře. Než se stanete členem burzy, musíte tam obchodovat bez problémů tři roky, pohybovat se mezi nimi. Nás přibrali už po roce."
Za nového člena se přitom musí zaručit nejméně tři stávající podílníci a jméno kandidáta je pak po šest týdnů vyvěšeno na tabuli, aby se k němu mohl každý vyjádřit. Teprve pokud nikdo z několika desítek členů nemá námitky, může se nový obchodník k burze připojit. "Pro nás je členství důležité, protože tím zaručujeme klientům jistotu investice, " dodává Přemysl Synek, který měsíčně prodá zhruba 100 karátů diamantů. Z toho je 60 procent určeno pro výrobu šperků a zbytek putuje do sejfů jako investice. Diamantová cesta se uzavírá: brilianty se osazují do drahých kovů, jako jsou bílé zlato nebo platina. A stejně jako při moderním způsobu dělení suroviny se i tady využívá počítač. Pomocí softwaru se nejprve vytváří model šperku, který se poté vyvede ve vosku a doladí se podle požadavků konkrétního zákazníka. Po celou dobu jsou diamanty úředně sledovány a každý kámen, každý úlomek a každý vybroušený briliant dostává svůj úřední certifikát, jakýsi rodný list, kde jsou uvedeny všechny důležité charakteristiky konkrétního kamene. Máte-li pochybnosti, můžete se s jakýmkoli kamenem obrátit na specializované laboratoře, jež mohou potvrdit jeho pravost a kvalitu. Na domácí půdě se na certifikace diamantů specializuje ostravská Česká gemologická laboratoř. Prodejci tvrdí, že tím téměř zcela omezili šíření takzvaných krvavých diamantů, jež se používají k financování diktátorských režimů a povstaleckých organizací v Africe. Státy a obchodníci vytvořili takzvaný Kimberleyský proces, který na trh dohlíží a má za úkol vymýtit nelegální obchod s diamanty. "Zatímco před čtyřmi lety byl podíl krvavých diamantů na trhu zhruba pět procent, dnes klesl na dvě desetiny procenta," odhaduje český prodejce diamantů Přemysl Synek.
VĚČNÁ A PRAKTICKÁ KRÁSA
Tak jako čeští celníci dohlížející na dovoz kamenů i Diamonds International Corporation očekává, že trh s diamanty - ať už jsou určeny na šperky nebo jako investice - se bude s rostoucím bohatstvím Čechů rychleji rozvíjet. Plánuje proto na letošní jaro otevření "showroomu" v centru Prahy, kde bude poskytovat poradenství a prodávat díla svých šperkařů. Právě prsteny a náhrdelníky diamantům zajistily největší slávu. Osvědčila se tu jejich až neuvěřitelná praktičnost: díky své tvrdosti se dají krásně naleštit a poškrábat se mohou jenom jiným diamantem. Na rozdíl od jiných drahých kamenů neztrácejí svůj lesk, neobrousí se, nepoškodí se, a dají se tak nosit každý den. Jejich praktičnost spočívá i v tom, že mají díky svému rodnému listu stejnou cenu na celém světě, takže je lze velice rychle prodat.
Společnost De Beers těchto výjimečných vlastností využila a po druhé světové válce, kdy obchod vázl, rozjela jednu z nejúspěšnějších marketingových kampaní všech dob pod heslem "Démanty jsou věčné" (A Diamond is Forever). Obratně při tom využila umístění diamantů ve filmovém průmyslu. Brilianty se tehdy staly nedílnou součástí záře Hollywoodu a utvrdilo se jejich spojení s nejvyšším šperkařským uměním. "Příroda vytvořila něco výjimečného, ale není to nic proti tomu, co s tím udělal člověk," shrnuje svou zálibu v diamantech Synek. Všichni na diamantovém trhu od těžařů po prodejce dělají všechno pro to, aby diamanty věčnými také zůstaly. Jen tak zaručí, že jejich cena bude nepřerušeně stoupat i po dalších sto let a budoucnost obchodu nebude ohrožena. Vždyť v diamantech je uloženo pět procent veškerých světových investic. "Diamant přečkal všechny krize, finanční krachy, pády na burze," pochvaluje si Přemysl Synek. A dodává: "Jede si svou vlastní ligu."
Slavné diamanty
CULLINAN
Největší dosud nalezený kámen šperkařské kvality byl objeven v roce 1905 v Jižní Africe a vážil 3106,75 karátu (621,35 gramu). Byl pojmenován podle majitele tamního dolu Sira Thomase Cullinana. V Amsterodamu byl kámen rozdělen na tři části a posléze na 11 drahokamů a řadu menších odštěpků. Podle legendy brusič, který kámen štípal, celý zákrok dva roky plánoval, ale i když uspěl, pod psychickým tlakem zemřel. Největší část z diamantu nazvanou Cullinan I dnes vlastní britská královna Alžběta II. stejně jako druhý největší kus tohoto kamene. K vidění jsou jako součást britských korunovačních klenotů v londýnském Toweru.
KOH-I-NOOR
Někdejší největší známý diamant, jehož jméno znamená Hora světla. Jeho původ je dodnes nejasný, podle některých zdrojů byl nalezen už před pěti tisíci lety a opřádají jej nejrůznější legendy. První zmínka je z roku 1526 a od té doby prošel vlastnictvím několika indických, perských a afghánských vládců, kteří o něj zatvrzele bojovali. V roce 1849 připadl britské koruně, když se Paňdžáb stal součástí impéria královny Viktorie. Ta dala o tři roky později kámen rozdělit a vybrousit a poté byl zasazen do korunovačních klenotů. Naposledy byl součástí koruny Královny matky. Dnes je k vidění v londýnském Toweru.
HOPE
Nejdramatičtější legendy se točí kolem údajně prokletého tmavomodrého diamantu s názvem Hope (Naděje), který váží 45,52 karátu a je v majetku amerického Smithsonian Natural History Museum. Jeho historie sahá až do Indie, kde jej kolem roku 1660 koupil francouzský cestovatel. Ten jej o pár let později prodal králi Ludvíku XIV., který jej nechal vybrousit a zasadit do zlata umístěného na stužce, již král nosil kolem krku. Poté jej darem dostala Marie Antoinetta, ale během francouzské revoluce v roce 1792 jí byl v žaláři ukraden. Znovu se objevil až v roce 1812, odkdy jsou jeho pohyb a neštěstí pro jeho majitele detailně zdokumentovány. Soudili se o něj rodinní příslušníci - manželé během rozvodů, jeho majitelé kvůli němu prý upadali do dluhů a legenda o jeho prokletí byla na světě. Koncem 50. let minulého století byl věnován americkému muzeu, kde je uložen dodnes a smůlu už nikomu nenosí.
